ochočení

[Dian]

Dobrý den,

asi se hodně rozepíšu, ale jsem už zoufalá. Máme činčilku Arnolda, máme ji už 1rok a Arnoldovi jsou 2 roky. Pořídila jsem si ho ve zverimexu, smutně koukal a prodavačka mě informovala, že ho tam mají už od malička a že to bude už rok. Když jsem si ho brala, byl strašně zlý, neznal co to je pohlazení, pamlsek, nic. Už jen to, že mi ho chytali v rukavicích na nějaké papoušky a to se ho stejně báli...
Máme problém v tom, že Arnoldka nedokážeme ochočit. Je neskutečně náladový, neustále prská, spíš nám asi ''nadává'', schovává se do baráčku. Smutný očka to on umí, takže ho pustíme a pak to chytáme týden. V kleci se nechá občas pohladit, ale max.na bříšku, občas se povede i ouško, ale pořád nechce, pamlsek si veme jen někdy. Pochovat, to téměř neexistuje, je to dlouhé ''honění'' po kleci a pak stejně musíme vynaložit max. úsilí na to, abychom ho udrželi.
Snažíme se neustále na něj mluvit, hladit ho, dáváme mu všechno možné, opravdu se mu snažíme věnovat, ale nic.
Nemáte někdo podobnou zkušenost, nevíte jak bychom ho mohli ochočit, aspoň trošku??

Předem Vám moc děkuju a omlouvám se za slohovku :-)

[Jitka Řeháková]

Činčilky senedokážou smát jako psíci, jsou prostě takové. A navíc každá je jiná. Já mám už v pořadí pátou, první byl mazlík od první chvíle, duhého jsem zvykala skoro půl roku a mazlík začal být až marodil, to se chtěl pořád chovat. Třetí Beruška si na kontakt musela zvyknout, jezdili jsme na korekce. Žoli když chce, přijde, sedne na nohu, nechá se podrbat na zadku, za ušima, ale o nějakém mazlení nemůže být řeč. Amy je plašan, ruku odstrkuje, spíš ji škádlím, ale mám se na pozoru aby se nenaštvala. Horší je chytání když jedeme na korekce. Chce to klid, nenutit sebe ani činču, posedět nehybně a čeka až sama přijde. Ale nechytat, musí přijít několikrát a pak se ten Váš vztah naváže. Možná taky ne, ale berte je jako takové, holt to není kočka ani pes, jsou to prostě činčilky :^o