Mrtvé mládě v kleci - nechat jej mámě?

[Raduska]

Potřebuji rychlou radu - psala jsem do jiného tématu... Prosím co dělat, šla jsem ke kleci, podívat se na mrně, nešlo mi najít, bylo schované za domečkem. Vzala jsem ho do ruky, zdálo se mi divný, najednou jemně kvíklo a umřelo. Mám ho tam nechat mámě, aby věděla, co se s ním stalo, nebo ho mám dát hned pryč?

[Raduska]

Pro ty, co nejsou v obraze: pořídila jsem si samičku, kterou jsem už musela koupit těhotnou a před 3 dny na mě čekalo v kleci "překvapení" v podobě mláděte. Majitelka neví, kdo by mohl být otec, ale říkala, že zřejmě stejné zbarvení, tedy white ebony velvet. Může to úmrtí být i po 3 dnech spojeno s letálním faktorem?
Dneska celé dopoledne byla mamina u mrněte, ono bylo zachumláno v jejím kožíšku, myslela jsem, že je to v pohodě...

[minlub]

Mohlo se stát cokoliv, mohlo se nadýchat plodové vody, mít vrozenou vadu nebo maminka neměla mlíčko. Miminko vyndat z klece a pohřbít, u maminky nenechávat, smutnila by. Je mi to líto.

[Kristina]

:( to mě moc mrzí. :(

[Wulfina]

To je mi líto :(
U činčil nikdy nevíš nikdy, kdy a co se stane, mohl to infarkt, mohlo být degene a něco mělo nevyvinuté... cokoliv...

[Raduska]

Díky za odpovědi. Miminka je mi líto, bylo sice neplánovaný, ale bylo hezký pozorovat, jak se o něj máma stará. Vyndala jsem ho, dala očuchat mámě, aby věděla, že je mrtvý a pohřbili jsme ho. Leželo na boku, natažený. Hodně od porodu zhublo, přitom, když se narodilo, bylo docela velký a čiloučký. Ale poslední dva dny už ne tolik. Škoda ho. Nejvíc je to líto mýmu muži - nechce to dát znát, ale je z toho smutnej. Pořád je v kleci pozoroval. Teď hlavně, aby máma nebyla smutná, zítra nebo pozítří ji zkusím zase dát zpátky k druhé činčile.

[Wulfina]

Matky přecházejí smrt svého miminka líp než smrt partnera... :wink:

[genca]

To mne moc mrzí, byl to krásnej sameček... Mamina se z toho vzpamatuje, už to taky dobře známe. :(
Jednou jsem pozorovala, jak činčilí mamina, která přišla o miminko hned po porodu, seděla u něj a o kus dál byl v kleci otec mrněte, kterej byl odděleně, aby ji nenakryl hned znova, seděl u mříží a díval se na ně - mimino vidět ani nemohl před spodek klece, ale VĚDĚL.
Přišlo mi to hrozně dojemný.