Giardie (Lamblie) je bičikatý prvok, nepatří mezi bakterie ani viry. Osidluje tenká střeva ptáků, savců i plazů.
Giardióza je časté parazitární onemocnění u činčil, zralé cysty jsou infekční a odolné proti nepříznivým podmínkám vnějšího prostředí. K infekci dochází pozřením infekčních cyst (koprofágií, kontaminovanou vodou či krmivem), ty mohou být infekční po dobu až dvou měsíců.
Sama o sobě se giardia v tenkých střevech vyskytuje jako neškodná součást střevní mikroflóry. Patogenní se stává pro hostitele při přemnožení většinou při stresových situacích.
Nejčastější „spouštěče“:
Časně odstavená mláďata
Nerovnováha střevní mikroflóry, hypovitaminózy (vit. Skupiny B)
Změna příjmu potravy
Kontaminovaná podestýlka (hobliny, seno)
Stres (psychický) sestavení nové skupiny, agresivní samec, přeplněné klece, cestování
Jiné probíhající onemocnění
Přítomnost giardií v trusu nemusí striktně znamenat, že činčila trpí giardiózou jako onemocněním, záleží na klinických příznacích a celkovém zdravotním stavu činčily. České i zahraniční studie, kde se od pozorovaných činčil odebraly vzorky trusu a podrobily se vyšetřením (mikroskopie, elisa testy) neprokazují, že výskyt giardií je spojen vždy s onemocněním.
Dle mého názoru, je to jako u lidí a oparů, většina z nás měla někdy opar, ten způsobují herpesviry. Ty v nás přetrvávají a nelze se jich jen tak zbavit, při horečce, stresu a jiném oslabení se „probudí“ a projeví se to právě opary.
U činčil je to obdobné, výskyt v trusu na jeden křížek, tedy v malém množství se bere jako součást normální střevní mikroflóry, pokud je výskyt větší, na více křížků a je to v korelaci s klinickými příznaky, je to problém, který se musí řešit.
Pokud je tedy činčila zdravá v optimálních podmínkách chovaná, výskyt giardií, které se nacházejí v jejím trávicím traktu, nezpůsobují giardiozu jako onemocnění. Střevní mikroflóra u činčil je velmi pestrá, na stěnách střevních klků jsou bakterie i prvoci, ty pomáhají štěpit složité cukry a bílkoviny na jednoduché a z těch činčila teprve bere energii. Pokud dojde k nerovnováze např. bakterií a „uvolní se místo“, giardie přirozeně využijí situace, přemnoží se a mechanicky ničí střevní klky.
Klinické příznaky onemocnění
Diarhea (průjem) s výskytem hlenu, bolesti břicha, apatie, anorexie, při chronických infekcích malabsorbce a celkové neprospívání.
Vycházejí z toho co giardie ve střevech dělá. Není to parazit ve smyslu toho pravého „vysávání“. Ve střevech dojde k pomnožení a adherenci pomocí přísavného disku na enterocyty (střevní buňky), ty tak mechanicky poškozují a výsledkem je zkrácení a ztluštění střevních buněk, tím pádem je značně omezená jejich schopnost využívat přijatou potravu. Onemocnění je tedy provázeno poruchou štěpení a vstřebávání sacharidů a tuků v tenkých střevech, vzniká tak steatorrhea (což je průjmová stolice s přítomností tuků). Proto je stolice světlejší a mastná. Při chronickém průběhu, hlavně u mladších kategorií, je důsledkem malabsorbce (porucha vstřebávání) živin a v tucích rozpustných vitaminů. Klinickým projevem je tak celkové neprospívání. Střevní trakt je také součástí imunitního systému a při jeho narušení se tak snadněji přidá další infekce (koronavirové, parazitární).
Diagnostika
Nejčastěji pomocí mikroskopie a diagnostických testů. Oocysty se neuvolňují pravidelně s každým trusem, proto je dobré mít směsný vzorek alespoň z 3 dní. Skladovat trus lze v chladničkové teplotě. Testy jsou specifické a citlivé, jejich nevýhodou je vyšší pořizovací cena a fakt, že když je trus pozitivní neznamená, že se jedná o propuknutí onemocnění. V mikroskopii je těžší záchyt, ale lze vidět i relativní množství v pozorovaném vzorku.
Terapie
Je to velmi kontroverzní téma, při náhodném výskytu a bez zjištěných klinických příznaků bych hned léky nenasazoval, dle studií je toto onemocnění čím dál více odolnější na podávané léky. Ponechal bych si tuto možnost terapie až při propuknutí onemocnění u jedince či celého chovu. Může se tedy stát, pokud chov léčíte nesystematicky, že se na podávaná léčiva vyvine rezistence a poté je opravdu problematické onemocnění zdolat. Je lepší se proto zaměřit spíše na prevenci než na terapii.
Prevence zaměřená na:
zoohygienu chovu (kdy přenašečem je i sám chovatel)
zdravou a vyváženou stravu
karanténu nově příchozích činčil
optimální podmínky chovu
-----------------------------------------------------------------------------
Autor: MVDr. Jiří Měsíček