činčilí nebe

[Hanka]

Ahoj, se smutným srdíčkem vám všem s Chipem moc děkujeme za rady a za všeobecnou podporu. Dnes se na nás už dívá z činčilího nebíčka a tuším, že drží v pacince nějakou vynikající rozinku. Chipe, děkujeme ti za všechny každodenní radosti, za všechno, co jsi rozhlodal, nahlodal (až to spadlo) a za všechny lumpárny, které nám kupodivu budou chybět. Vím, že jsi mě včera vnímal, když jsem si s tebou povídala, proto věřím, že ti je v nebíčku krásně a setkal ses tam se svou maminkou Míšou. Díky můj malý Chipe činčilo, máš neobyčejně veselou, přívětivou a rošťáckou dušičku, po které nám bude velmi smutno...!!! Promiň, jestli jsme ti někdy čímkoliv ublížili. :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry:

[Veronika]

Hanko to je mi moc líto :cry: :cry: :cry: Mám úplně slzy v očích :cry:
Ať je Chipovi dobře v rozinkovém nebíčku!!!

[Iva]

Hanko, je mi to moc líto :cry: :cry: :cry: Ať se má Chip v rozinkovém nebi dobře a nic ho tam nebolí...

[camilla]

taky se mi až chtělo brečet. Věřím, že se na tebe s mamkou Míšou shora dívají a vzpomínají na tebe, tak jako ty na ně. Je to smutný, ale tak to v životě chodí. Mysli jen na to hezký, co jsi s Chipem prožila, na vylomeniny, který prováděl. Třeba je někde nějaká činča, která čeká, až si ji vezmeš domů a bude ti vděčná za to, že jsi, jako byl určitě vděčný i Chip. :cry:

[Terezka]

Hanko, je mi Chipa moc líto. On měl to štěstí, že jsi s ním byla až do poslední chvíle :cry: . Myslím, že bys prázdné místo v kleci měla obsadit novou činčou, aby zmírnila tvůj smutek. Vzpomínej na Chipa v dobrém a raduj se z nové činči.

[khelis]

je mi velice líto co se stalo!!! :cry: :cry: :cry:
alespoň není v rozinkovém nebíčku sám, ale se svojí maminkou se kterou se při rozince baví,
o tom jaké lumpárny vám provedli a
společně na vás usilovně vzpomínají, jako vy na ně!!!!! :lol: :cry:

[Alice]

to mi je moc luto :cry:

[Ivana_P]

Taky je mi to líto :( . Vím jaké to je, vzpomínej na všechny pěkné věci cos prožila s Chipem, bude rád. :cry:

[Burýska]

Soucítíme s Tebou :cry: :cry: :cry:
Doufáme ,že se brzy do Tvého života dostane nová činčilka,i když bude jiná ,jistě bude mít velkou radost,že i ona dostane tak skvělou paničku ,jakou jsi právě Ty :!: A můžeš jí vyprávět o Chipovi,jistě Ti bude ráda naslouchat,uvidíš :wink:
Také já jsem přinesla své paničce radost do života po velikém zármutku a úplně jsem její život změnila :P To co se má stát ,se stane...
Burýska

[VeronikaL.]

Ahoj Hanko,
je mi moc líto, co se stalo Chipovi :cry:

[Hanka]

Ahoj, děkujeme za povzbudivá slovíčka, to nejhorší už máme snad za sebou, ikdyž si pořád zvykáme, že nás nikdo nebudí, nikdo netútá, neprovokuje, neprovádí činčilárny... Ach jo, je to moc moc smutný a nikomu to nepřeju, jenže - není vyhnutí, pokud se už jednou dáme do chování zvířátek :-(

Chtěla bych ještě jednou tady veřejně poděkovat Ině za podporu a za všechny rady, který nám moc pomohly a taky potvrdit, jak moc důležitá je preventivní koprologie. Veterinář, u kterého jsme byli ještě před üvedenou zlomeninou nožičky nám dělal výsledky pouze z jednoho "druhu" bobků - pouze z těch, které nasbíral u něj v ordinaci. Žádné vnitřní parazity nezjistil a pro jistotu (kdyby tam přece jen nějaký byli tak aby je odboural), nám předepsal onen kritický Sumetrolim, po kterém se Chipovi jen přitížilo.
V náchodské klinice dělali rozbory bobků ze tří dní a zjistili nějaká háďátka v bobečcích.
Píšu to proto, aby alespoň vy jste mohli pro své činčilky něco udělat (nenechávat ozbor až na poslední chvíli) a tím jim popřípadě i zachránit život !!!! V mém případě bylo zřejmě již pozdě, bohužel.... :cry: :cry: :cry:

[Terezka]

Hanko, jsem ráda, že jsi na nás nezanevřela.
A kdy budeš mít další činču?

[Hanka]

Pročpak bych měla na vás zanevřít - nic jste mi neprovedli. :?: V pondělí bych měla mít fotky potenciálních zájemců o naši náruč - na výběr máme ze 3 mikrošků - 2 černí (tuším black velvet, protože matka je standard a otec black, nebo black velvet) a jeden beige. Protože nechceme světlou činču kvůli Chipovi, tak jsem pro black. Máme nabídku od velkochovatelů, tak jednomu činčítkovi alespoň na čas zachráníme srst. A měli bychom si pro něho jet za měsíc - chci dodržet karanténu, kvůli možným parazitům :(

[Ivana_P]

Ahoj Hanko,
tak to je fajn, že zase budeš mít činčilku. Bude Ti vděčná. :lol: Vem si rovnou dvě, uvidíš, že to ani nepoznáš. Já to poznám.... už mám čtyři činčiláky. :wink:

[Hanka]

Ne, to ještě nemůžu, až budeme mít dostavěný domeček, tak tam můžu mít klidně činčilí hotel, ale teď ještě opravdu ne. Věřím, že nám budoucí činčilka vydrží déle, než Chip a kamaráda se dočká - ale nebude to dříve než v novém domku. Mamka, která se mi při přestavbě a pozdních návratech domů starala dočasně o Chipův výběh ještě netuší, že chceme dalšího 8)

[camilla]

to je bezvadný, že ses takhle rozhodla a mamča to určitě pochopí.

[Simona]

Hani,taky je mi to moc líto :( Mám už v tom zvířecím nebíčku za svůj život několik morčátek,myšku i jednu činčilku :( Do ankety-věk činčilářů jsem psala,že mi bude letos 40 :? ,to aby jsi si nemyslela,že svou "péčí" tak likviduji zvířátka :shock: Při té činčilce jsem byla opravdu moc,moc smutná,protože to byla nešťastná náhoda a o to víc to bolelo :cry: Dostala jsem znamení z toho zvířecího nebíčka,abych věděla,že je všechno vpořádku :P Nejsem blázen,to nebíčko určitě existuje a je jim tam všem hezky :P

[Hanka]

Mají duši - všechna zvířátka, se kterými jsem kdy přišla do užšího kontaktu mi to potvrdila. A Chip taky - když umíral a já přišla z práce domů, byl už v apatii. Od rána na mamku nereagoval, ale dýchal a srdíčko mu stále tlouklo. Ina mi poradila, abych mu dala dlaně na srdíčko a soustředila všechnu svou energii na něj, bohužel mu to ve finále nepomohlo, ale cítila jsem, že je pořád Chip se mnou, ví o mě a snad i nerad odchází... Mluvila jsem s ním a mamka, která absolutně nemá nějaké vnímání duší zvířátek mi říkala, ať ho nechám v klidu odejít, že se se smrtí musí vyrovnat sám a že mu už stejně nepomůžu - věděla jsem, že má pravdu, ale nechtěla jsem ho nechat samotného, tak jsem si s ním povídala, hladila ho po ocásku, studeném tělíčku a nosu, hladila jsem mu uši, což vždycky miloval a opravdu jsem cítila, že za těmi strašně smutnými a temnými očičkami je jeho duše a on mi na moje mazlení odpovídá, jen už neměl sílu mi to dát najevo jinak. Ani já nevěřím, že by mu ta moje energie pomohla, ale přesto se na chvilku z té apatie probral - začal dělat ty zvuky, které dělají činčilky, když je hladíte po zádech a oni to nemají rádi. Já jsem ho tím vždy provokovala a dráždila a on se pokaždé dostal do té své činčilí bláznivé nálady, a tím, že se se mnou těmito zvuky rozloučil vím, že o mě věděl a že mi děkoval, že jsem byla s ním v těžkých chvílích. Trvalo mi to týden, než jsem vám to sem napsala - nemohla jsem to ze sebe dostat, bylo to moc bolestivé, pokaždé jsem se rozbrečela.
Proto tedy VÍM, že zvířátka mají duši úplně stejnou jako my, vím to i z ostatních příkladů, jako jsou naši pejsci, křečci a ostatní zvířátka. Z těch zvířátek to totiž vyzařuje a je jen na nás, jestli jsme schopni to vidět, nebo ne....

[Burýska]

Proto tedy VÍM, že zvířátka mají duši úplně stejnou jako my, vím to i z ostatních příkladů, jako jsou naši pejsci, křečci a ostatní zvířátka. Z těch zvířátek to totiž vyzařuje a je jen na nás, jestli jsme schopni to vidět, nebo ne....

:cry: plně souhlasím...
držíme palce ,ať jsi s novým myšputkem šťastná a dělá Ti jen a jen samou radost :wink:
Burýska