ČLÁNEK O ČINČILÁCH: "ŽIVÝ MONČIČÁK"

[Mišulka]

škoda

[martej]

,, Pro křížení nelze z genetických důvodů použít např. dva černé či bílé rodiče."
Píše, že se nesmí pářit dvě černé činčily, ale doopravdy se nesmí pářit velvet, ne ebony :roll:

Hodně chovatelů říká velvetovi černá činčila. Takže myslim, že autorka opravdu myslí black velveta a ne ebony.

,, pokud je činčila přece jen chycena, uvolní jemnou srst útočníkovi do tlamy nebo očí a získá tak čas potřebný k útěku"

Jak může činčila vypustit chlupy útočníkovi do očí? Třeba jako dikobraz? :roll:

Tohle si přečetla v knížce a neuvědomila si, že tohle platí přírodě. Dravec činčilu chití do tlamy a jediné so mu zbyde jsou chlupy :-D

Zkuste tam napsat:-) třeba to změněj:-)

[Terciolka]

Chtělo by to, aby tam někdo napsal, ale spíš by bylo lepší, kdyby někdo dospělej, kdo s tím má zkušenosti :roll:

[STYRO]

S tímto článkem doopravdy nejsem spokojená... Proč ty články vždycky píše někdo, kdo jim nerozumí? :evil:

Celý článek jsem si přečíst nemohl, ale myslím si, že autor ne že nerozumí činčilám, ale píše pro laiky. A když si to čte odborník, tak se mu to zdá plné chyb. Zkuste je posuzovat s odstupem. Z těch citovaných vět se mi nezdá žádná vysloveně nesprávná (možná ty "oči", ale stejně nic důležitého).
A co se týče chování venku, já bych to za takovou dogmu nestavěl. Pokud budou mít vytvořeny zodpovídající podmínky, tak by se to zkoušet mohlo. Kdybych to přirovnal k době před "x" lety, kdy se lidé snažili činčily domestifikovat, taky byste to rázně odmítaly (činčily do klece nepatří :!: )?

[Sharona]

já si to taky bohužel neúpřečtu, taky mi to hlásí chybu

[martej]

to je ten článek :wink:

Činčila vlnatá
Činčila vlnatá (chinchilla lanigera) je hlodavcem obývajícím jihoamerické Andy. Tato zvířata byla dříve chována téměř výhradně kvůli své vysoce ceněné kožešině, ale nyní často chována pro radost jako domácí mazlíček. V přírodě tato zvířata žijí v prostorech puklin ve skalách či jeskyních a sdružují se do kolonií čítajících mnoho desítek jedinců. Mají poměrně velké množství přirozených predátorů -loví je hadi, lišky či sovy. K maskování činčilám slouží jejich šedá barva kožichu, která splývá s okolními skalami a pokud je činčila přece jen chycena, uvolní jemnou srst útočníkovi do tlamy nebo očí a získá tak čas potřebný k útěku. Jejich kožich je tak hustý, že znemožňuje napadení parazity a poskytuje dostatečnou ochranu v chladném horském klimatu. O svůj kožich také náležitě pečují, když se koupou v jemném písku či prachu. Jsou to zvířata s noční aktivitou a v orientaci jim spíše než oči slouží hmatové vousky. Živí se výhradně rostlinnou stravou – v zajetí přijímají ovoce, listy a prodávaná krmiva zcela bez problému.

Svou první činčilu jsem si koupila kdysi na Terrabazaru v Praze. Byl to standardně šedě zbarvený samec asi 7 měsíců starý. Doma jsem nechala roztomilé zvířátko pobíhat po pokoji s tím, že zde zůstane i přes noc. Činčila je velmi zvídavá, avšak než si na vás zvykne, stačí i sebemenší prudký pohyb a zvíře zmizí v úkrytu, který už předtím stihlo objevit. Nemusíte se ale bát, že tam zůstane nějak dlouho. Většinou se téměř hned vrací ven pokračovat v průzkumu. Aby činčila zjistila, zda je nějaký předmět k snědku, nejprve do něj kousne. To se může stát jak kabelům položeným na zemi, tak vašim prstům. Kousnout však může i v sebeobraně, ovšem zde vás zkusí nejprve odradit vystříknutím moči.



Zpátky ale k mojí činčile. Asi ve 2 hodiny ráno jsem se konečně rozhodla dát činčilu do klece v jiné místnosti, protože hluk, který způsobovala, jsem už nemohla vydržet. Pokud někdo zmiňuje, že činčily jsou tichá zvířata, má na mysli zřejmě jejich hlasové projevy (které opravdu uslyšíte jen zřídka) nebo projevy jejich denní aktivity. V noci činčila neustále pobíhá a skáče, což je značně hlučné. Pokud činčila neodpočívá, je v neustálém pohybu a málokdy se nechá pohladit, pokud zrovna není zaměstnaná hlodáním nějaké pochoutky. Ochočená činčila je spíše raritou. Nikdy ji nepovažujte za zvíře s podobným chováním jaké mají například morčata či králíci, činčila není vhodné zvíře k mazlení.

Činčila přebývala v kleci s rozměry 70×40×60 cm a dodnes je pro ni dostačující. Je často pouštěna volně či přemístěna do venkovní klece. Při koupi klece vybírejte nejlépe ty, které jsou pro činčily přímo určené. Minimální rozměry by měly být alespoň 60×40×40 cm. Protože činčily nesnesou teploty vyšší než 25 °C, neumisťujte klec tak, aby byla celá vystavena slunečním paprskům. Dále by měla být na takovém místě, aby zvířata přes den mohla klidně odpočívat a nebyla rušena hlukem okolí. Případně můžete klec přikrýt látkou. Jako podklad v kleci můžete použít například hobliny nebo toaletní papír, ten ušetří případný nepořádek kolem klece. Ve vybavení nesmí chybět nádoba s pískem na koupání, úkryt a větve na broušení zubů. Nádobu se speciálním pískem byste měli činčile nabízet denně, avšak neponechávat ji tam příliš dlouho - činčila do něj pak často kálí. Po odstranění exkrementů je možné použít písek znovu, ovšem příliš to nedoporučuji. Nikdy také nepoužívejte jakýkoliv jiný jemný písek, než ten určený pro činčily. Jinou koupel než tu v písku nikdy činčile nenabízejte, tato zvířátka nesnáší vodu. Miska s pitnou vodou by měla být dostatečně těžká, aby ji zvíře nemohlo převrhnout. Můžete také použít klasickou napáječku pro hlodavce. Z vlastní zkušenosti doporučuji skleněnou verzi, protože umělá hmota umístěná v kleci zanedlouho skončí prohlodaná. Krmení můžete nabízet opět na těžší misce nebo přímo z krmítka. Hlavní složkou krmení jsou pro činčily určené granule, které můžete doplňovat např. slunečnicovými semeny, listy pampelišek či kukuřicí.

Pokud se rozhodnete pro pořízení činčily, je dobré vědět některé z následujících informací. Mezi chováním samce a samice není prakticky velký rozdíl, podle někoho je samec hůře ochočitelný, ale to je většina těchto zvířat. Pohlaví zvířat je možné rozeznat, protože samec má větší mezeru mezi pohlavními orgány a řitním otvorem, kdežto u samice mezeru nevidíme. Nekupujte rozhodně dva samečky, pokud je chcete umístit do jedné klece a nechcete mláďata, v takovém případě zakupte dvě samice. Jestliže chcete činčilu jako mazlíčka, poohlédněte se po jiném zvířeti. Zvažte své možnosti umístění klece -činčila vyžaduje teplotu nad 15 °C a pod 25 °C, takže venkovní chov je možný prakticky jen v létě. Při výběru konkrétního jedince si ho důkladně prohlédněte: Oči by měly být jasné a netěkavé, horní zuby nepřekrývají spodní, srst je hustá a bez odřených míst. Pokud si kupujete činčilu od chovatele, většinou máte na výběr z několika barevných mutací, z nichž nejčastější jsou standard (šedá), black (černá), silver (stříbrná) a biege (béžová). Kromě nich existuje samozřejmě celá řada dalších, vzácnějších mutací, ovšem jejich cena je pochopitelně vyšší. Pro křížení nelze z genetických důvodů použít např. dva černé či bílé rodiče.

Díky své noční aktivitě, nenáročné péči a potřebě minimální pozornosti je činčila ideální zvíře hlavně pro ty, kteří si z důvodu např. časové vytíženosti nemohou pořídit jiné domácí zvíře a přesto po nějakém touží.

text a foto: Radka Chlubnová

[tuta]

já v tom textu až na ty slunečnicový semínka nevidím nic špatnýho (a i ty se přidávají do granulek...).
Možná ta velikost klece je trochu malá, ale to už je na každým, protože kdo si bude chtít pořídit činču nebude se řídit jen dle tohoto článku a je tam zmiňovaný, že činča chodí často na prochajdy (takže výběh má velký)... No a s chovem venku, je tam zmíněný, že je potřeba zabezpečit ubikaci pro chov venku (a pod to se vleze moc věcí)...
Myslím, že článek je dost povedený
M.

[Michaelle]

Ten clanek ve Faune jsem taky dneska cetla a neverila vlastnim ocim.Taky jsem si rikala zeby cincila byla dikobraz kdyz umi strilet chlupy utocnikovi do oci. :evil:

[STYRO]

No tak, stačí trochu představivosti: když ji chytne dravec a začne s ní smýkat do stran, tak pustí chlupy a snad se můžou dostat útočníku i do očí :roll: .

[sararela]

Já nevim, ale děláte tady z toho podle mě zbytečnou aféru..ten článek mi tak hroznej nepřijde..je tam sice pár nejasností, ale jak už bylo řečeno, tak nikdo se jedním jediným článkem neřídí..zase nehledejte na všem nějaké chyby.. :roll:

[Wulfina]

Nový článek z Blesku:
http://hobby.blesk.cz/clanek/hobby-pro- ... lokdo.html

Přijde mi už docela realistickej :)
Už se článek přibližuje k pravdě...

[minlub]

Až na tu krmnou směs dobrý, jasně a stručně napsané základy.

[Wulfina]

Ale zas je tam psané:
"Nekrmte činčily směsí pro králíky nebo morčata, obsahují kukuřici a semena, které činčily nesmí." :) což oceňuju, že už činčilu neházej do jednoho pytle s králíkama a křečkama... :wink:

[tarja666]

také mi přijde celkem ucházející. Základy tam jsou, až na nejasnost s krmivem. Myslím, že celkem povedený článek :D

[saskie]

Nový článek z Blesku:
http://hobby.blesk.cz/clanek/hobby-pro- ... lokdo.html

Přijde mi už docela realistickej :)
Už se článek přibližuje k pravdě...

Souhlas, nějaký posun tam je :D Ale jisté prostory pro zlepšení jsou stále veliké (co se vhodné stravy týče) :lol:

[Schecke]

Mě spíš zaráží tato věta: Jestliže chcete činčilu jako mazlíčka, poohlédněte se po jiném zvířeti.

[Wulfina]

Proč?
Činčila je divočejší než králík, kterej se nechá ochmatávat víc, jak činčila... :wink:

[vera novotna]

I když v krátkém vývoji domestikace ochočené důvěřivé činčilky jsou přítulnější v kleci...prostě v uzavřeném prostoru... a to by se nechaly drbat do vydrbání jen jako způsob touhy po svobodě, ale jak mají možnost výběhu v otevřeném prostoru, tak nemají čas a pochopení pro svého chovatele, protože musí přece zkoumat a zjišťovat bezpečí volného prostoru jako v přírodě: stále mají zafixovanou opatrnost spojenou s plachostí před prudkým nečekaným pohybem ať už mezi sebou či chovatele nebo pro ně neznámým zvukem :wink: .
Naproti tomu králík měl delší možnost domestikace a proto je více důvěřivější a taky víc společnější k svému chovateli a nechá se drbat, hladit, chovat v náručí v kotci a stejně si to užívá i při volném výběhu a navíc společnost vyhledává, aby se ujistil, že je v bezpečí a nic mu nehrozí a dožaduje se víc fyzického dotyku :wink: .
Měli jsme doma dva zakrslé králíčky před činčilkami, tak můžu porovnávat svými vzpomínkami #-o ...