Petunia napsal:jo, tolerance, ta je potřeba, taky to znám. Naštěstí jsem si také vybrala moc tolerantního partnera :-)
činčilky jsou krásné, moc gratuluji k přírůstkům a vám i jim přeji hodně krásných společně prožitých chvil :-)
já jsem si ho nevybrala - já jsem si ho prostě vychovala :lol: . Ze začátku nechtěl o žádných zvířátkách ani slyšet, tak činči zůstaly u rodičů... pak jsem mu nenápadně pořídila dvě potkanky, o který se teda začal starat a začal je mít rád.... no a když onemocněla Sára, tak jsem mu prostě oznámila že činči k nám musí, že nemá na výběr, tak mi na to kývnul.... teď se poctivě stará jak o nemocný činčilky (když jsem v práci tak Bonýska poctivě krmí on), tak o dva nový potkaní chlapy, a už vůbec nic nenamítá :). Akorát další si teď fakt pořídit nemůžeme, přece jen do garsonky a navíc s těma dvěma nemocnýma by to asi nebylo možný...